Kalaha

Úvod

Jedna z moderních her mankalové rodiny. Autorem hry je William J. Champion. Její původní název je Kalah. Název Kalaha je používán v Německu.

Hrací potřeby

Hrací deska - 2 řady šesti jamek, na každém konci jedna jamka zhruba dvojnásobné velikosti - tzv. pokladnice (tyto jamky na našem obrázku chybí).
72 hracích kamenů

Počet hráčů

Pravidla

Cíl hry

Získat co nejvíce kamenů.
Výchozí situace
Deska se položí podélně mezi oba hráče. Každému hráči patří 6 jamek v řadě blíže k němu a pokladnice po pravé straně.
Před začátkem hry se do 12 jamek rovnoměrně rozdělí 72 kamenů (tj. po 6 kusech). Obě pokladnice na krajích zůstanou zatím prázdné.
Hra
Losem vybraný hráč začíná.
Hráč na tahu odebere z libovolné jamky na své straně všechny kameny a pokládá je proti směru hodinových ručiček vždy po jedné do každého následujícího důlku, včetně své pokladnice. Má-li hráč k dispozici více kamenů, musí je pokládat dále i za svojí pokladnicí do jamek protivníka. Pouze do pokladnice protivníka se žádný kámen nepokládá.
Jestliže poslední kámen připadne do pokladnice hrajícího hráče, může hráč táhnout ještě jednou. Toto pravidlo lze použít opakovaně.
Jestliže poslední kámen připadne do prázdného důlku ve vlastní řadě, může hráč položit tento kámen přímo do své pokladnice. Navíc může vzít všechny kameny z protilehlého protivníkova důlku a tyto kameny rovněž putují do hráčovy pokladnice.
Po takovém lovu tah končí, ve hře pokračuje protivník. Při lovu nehraje roli, kolik kamenů v tomto tahu hráč rozmístil, než dosáhl prázdné jamky. Lze například přemístit do sousední prázdné jamky vpravo jediný kámen, který leží ve svém důlku sám. Nebo je možné množstvím kamenů z vrchovatě naplněné jamky pokrýt celou protivníkovu stranu a s posledním kamenem přistát ve vlastní prázdné jamce.
Konec hry
Hra končí, jakmile jeden hráč vyprázdní všechny své jamky. Soupeř smí umístit do své pokladnice všechny kameny, které zůstaly na jeho straně desky.
Vítězem je ten, kdo získal více kamenů.

Poznámka

Existuje mnoho taktických variant, které se ovšem řídí konkrétním průběhem hry. Je možné se pokusit protivníka „vyhladovět“ tím, že do jeho jamek pokládáme co možná nejméně koulí. Tak ho lze přinutit, aby z nedostatku materiálu ukončil hru. Přitom přirozeně vyvstává nebezpečí, že vlastní, nyní dobře naplněné důlky, padnou do rukou protivníkovi.

Proto je dobré se snažit vždy pokrýt prázdné důlky protivníka, nebo vyprázdnit vlastní plné důlky, které leží naproti prázdnému důlku protivníka.