Na zajatce
Úvod
Tato hra je obměnou populární dětské hry Člověče, nezlob se.
Hrací potřeby
- Hrací deska na člověče nezlob se
- 5 kamenů stejné barvy pro každého hráče
- Hrací kostka
Počet hráčů
4-6
Pravidla
Cíl hry
- Zajmout co nejvíce kamenů.
Výchozí situace
- Všichni hráči postaví jeden svůj kámen na jejich startovní pole. Ostatní kameny jsou v záloze mimo hrací desku.
Hra
- Hráč, který je na řadě, hodí kostkou a posune některý svůj volný svůj kámen na desce o tolik polí, kolik ok mu padlo na kostce. Pokud mu padla šestka, nasadí do hry nový kámen na startovní pole.
- Kámen smí přeskakovat jiné kameny. Přesun smí skončit na poli volném i obsazeném vlastními i cizími kameny.
- Jestliže některý kámen skončí postup na poli, které je obsazené jedním nebo několika kameny soupeřů, stávají se jeho zajatci. Zajaté kameny musí doprovázet kámen, který je zajal.
- Každý svobodný kámen, který vede jednoho nebo více zajatců, může být sám zajat.
- Pokud kámen zajme skupinu zajatců, kterou vede kámen některého ze soupeřů a v této skupině byl držen kámen stejné barvy, jakou má ten, který teď skupinu ovládl, je tento kámen stejné barvy osvobozen a může kdykoli skupinu opustit a putovat dál sám. Může však se skupinou zůstat, jak dlouho chce jako svobodný člen.
- Kámen, který vede zajatce a dokončil cestu po herním plánu, odbočí z hlavní trasy do svého „domečku“, kde se nalézá zajatecký tábor. Zajaté kameny zde zůstávají až do konce hry. Svobodný kámen musí být po padnutí šestky začít svou pouť po hrací desce znovu.
- Od okamžiku, kdy všichni hráči, kteří ještě pokračují ve hře mají jen jeden svobodný kámen, se osamocené kameny i kameny se zajatci mohou pohybovat dopředu i dozadu.
Konec hry
- Hráč, který nemá žádný svobodný kámen, prohrál a odstupuje ze hry.
- Hra končí v okamžiku, kdy zbývá poslední svobodný kámen. Ten nemusí své zajatce přemístit do „domečku“ obvyklým způsobem, ale může je tam přenést přímo.
- Hráč, který má nejvíce zajatců, se stává vítězem.
Další informace
- Zapletal, Miloš: Velká kniha deskových her. Mladá Fronta, Praha, 1991.