Souboj kentaurů

Úvod

Kentauři jsou mytologické postavy - napůl lidé a napůl koně. Proto je na hrací desce představují šachoví jezdci.

Znemožnit pohyb soupeřova jezdce (kentaura).
Výchozí situace
Prázdná hrací deska, každý hráč má jednoho jezdce a 30 kamenů.
Hra
Začíná bílý, položí na libovolné pole svého jezdce. Poté hraje černý, který také položí kamkoli svého jezdce.
Další tahy se skládají ze dvou částí:
- Přemístění jezdce.
- Položení dalšího kamene na pole, které jezdec právě opustil.
Tahy jsou povinné.
Kentauři mají pohyblivost jako dáma a jezdec v šachu:
- Jako jezdec se může pohybovat ve směru písmene „L“, může se pohybovat v libovolném směru a může při svém pohybu přeskakovat jiné kameny.
- Jako dáma se může pohybovat v libovolném ortogonálním či diagonálním směru o libovolný počet polí, pokud v cestě nestojí jiný kámen.
Kentauři ohrožují značné množství polí. Kentauři nejsou při přemisťování vázáni žádným pravidlem o pohybu, mohou se přenést na libovolné volné pole, které v daný okamžik není ohrožované soupeřovým kentaurem.
Kameny, které hráči položili na desku, zůstávají na svých místech až do konce hry, nikam se nepřemisťují.
Konec hry
Hra končí, když jeden z hráčů zjistí, že na desce už není žádné volné pole, kam by mohl přemístit svého kentaura. Tento hráč prohrává.

Souboj kentaurů je jednoduchá hra a dá se pro ni vypočítat vítězná strategie.

Zapletal, Miloš: Velká kniha deskových her. Mladá Fronta, Praha, 1991.